Obec Rouské, původně Ruské, je připomínána již v roce 1320. V r. 1516 získal léno Jan starší Obešlík z Lipultovic , šlechtic slezského původu, jehož děd Jan připomínaný na Moravě v l. 1433-66, byl purkrabím na hradě Drahotuši.Jan starší zastával v l. 1526-28 úřad přísedícího a v r. 1533 rady manského soudu olomouckého biskupa Stanislava Thurza a kromě R o u s k é h o držel ještě řadu drobných lén v okolí /Kladeruby,Komárovice, Babice a Malhotice/. Byl pravděpodobně stavebníkem rousecké tvrze, poprvé uváděné v r. 1547 za jeho syna Tysulta. Tysult Obešlík udržel R o u s k é jen do r. 1554, žil potom v Babicích ještě v r. 1560 / právě na trvrzích v Babicích a Malhoticích žili O b e š l í k o v é nejdéle - až do počátku 17. století /. Ctibor Obešlík, syn babického pána Jiříka staršího, vzpomínaný ještě v r. 1623, byl coby aktivní účastník protihabsburského odboje trestán konfiskací a zemřel patrně v emigraci. V r. 1555, po kratičké držbě Onešem ze Zástřizl, přešlo léno na Petra Šmerhovského z Lidkovic a v r. 1580 na jeho syny Jana staršího, Oldřicha a Matyáše. Šmerhovští se na zdejší tvrzi udrželi dlouho. léno i s panským obydlím ztratil evangelík Jan starší Šmerohovský až v r. 1626 za účast v tzv. "mansfeldské rebelii". Posledními pány na rousecké tvrzi bylio slezští rytíři R o t e n b e r k o v é z Ketře a Drslavě, z nichž Jindřich / od r. 1649 biskupský rada / zde vládl až do své smrti v r. 1653. Léno bylo pak natrvalo připojeno ke kelčskému panství, tvrz ve vsi ztratila svůj význam jako šlechtické sídlo a záhy na to zanikla. Stála v místech bývalého arcibiskupského dvora.
