Svatý Hostýn

I když základní kámen nového kostela byl položen již v roce 1721, jeho dokončení bylo stále oddalováno neklidnými válečnými poměry. Svoji roli zde sehrály také obtížné podmínky spojené s dopravou stavebního materiálu a samozřejmě také tvrdé povětrnostní podmínky. Stavba v barokním slohu trvala plných 27 let a patrně podle projektu kroměřížského architekta italského původu Ignace Cyraniho z Bolleshausu ji realizoval holešovský stavitel Tomáš Šturm.

Nový chrám Panny Marie Vítězné a jejího Nanebevzetí slavnostně posvětil 28. července 1748 za účasti 30 tisíc lidí olomoucký biskup a nově jmenovaný kardinál Ferdinand Julius hrabě Troyer. Mariánský obraz, pořízený v roce 1655, přenesli do nového poutního chrámu čtyři děkani okolních děkanátů.

Do pravidelného rytmu poutí, procesí a polních prací zasáhl nečekaně 24. září 1769 požár kostela, způsobený bleskem, který svou ničivou silou rozpustil tři ze čtyř zvonů.
Hned po opravě však stihla svatyni pohroma daleko horší: císařský výnos z roku 1784 o zákazu všech poutí a zrušení poutních míst . V důsledku toho byl poutní chrám 4. ledna 1787 zrušen a o měsíc později také odsvěcen holešovským děkanem hrabětem Tadeášem Trauttmansdorffem, pozdějším olomouckým arcibiskupem, za doprovodu domaželického faráře Litera. Kostel byl postupně zbaven veškerého vnitřního zařízení a dokonce i střechy, čímž byl určen k likvidaci.

Poutní tradice a neochvějná víra však byla u lidu velká, a proto se poutníci spontánně vydávali i k zarůstající ruině.

Následovaly nové a zostřené zákazy poutí (1785, 1792). Po napoleonských válkách však už množící se procesí nikdo nezakazoval. V roce 1809 požádala hanácká obec Dubany u Prostějova o úřední povolení na vlastní náklady obnovit chrám a Vodní kapli na Hostýně. Od roku 1840 byly poutě povoleny i úředně. Trvalo dlouho, než se podařilo trosky chrámu restaurovat. O záchranu a opravu hostýnského chrámu se zasloužili především bystřický farář Bernard Reger, rajhradský benediktin Řehoř Wolný a holešovský děkan baron Vincenc Ehrenburg. Finanční dary se začaly postupně shromažďovat již na začátku 19. století. Rozhodujícím impulzem k obnově hostýnského chrámu byla finanční i morální podpora samotného císaře Ferdinanda V.

Jak vypadala ruina zrušeného kostela, se dočítáme v historických záznamech. V roce 1812 rostla na klenbě tráva a stromy, zbořenina se začíná pomalu rozpadat. Přesto však svatyně byla ještě bíle vylíčena, ještě zde stála kazatelna, zděný stůl velkého oltáře, boční oltáře byly však jen zčásti poškozeny, kůr zůstal celý… O dvaadvacet let později však byla situace daleko horší, jak o ní referuje tehdejší kronikář: Hrůza obcházela člověka, když měl do zbořenin vkročit. Na klenbě nebylo ani kouska malty. Okna a dveře vyloupány a odklizeny… V klenbě jsem vypadlou cihlou uviděl oblohu a ty kvádry navenku ještě hojněji vylámané a zeď začernanou od ohňů jako v kovárně. Kde byl hlavní oltář, naznačoval jen velký kámen, vedle něhož vyrůstala na rumech kostela břízka…A právě na těchto troskách byla v polovině 19. století mariánská svatyně na Hostýně obnovena.

Vlastní obnova byla zahájena na jaře 1841 u příležitosti 600. výročí hostýnského zázraku a trvala dlouho, celé půlstoletí. Během krátké doby byl postupně zrestaurován interiér s hlavním oltářem a novou mariánskou sochou, takže již 2. července 1845 mohl rajhradský opat Viktor Šlosar benedikovat opravený chrám. Zájem o obnovené poutní místo projevil sám olomoucký arcibiskup kardinál Bedřich Fürstenberg, který sem dvakrát zavítal (1855, 1878). Hostýn se opět stává cílem nesčetných poutníků. Chyběla však pro ně duchovní správa. Proto od roku 1881 sem o nedělích a v poutním období chodíval sloužit bohoslužby kněz z Bystřice. V tomtéž roce inicioval příborský kaplan P. Antonín Cyril Stojan založení spolku Družstvo svatohostýnské, jehož cílem bylo vybudovat na Hostýně pomocí sbírek klášter pro řeholní kněze. V roce 1885 byl postaven nový řeholní dům, o dva roky později přišli na Hostýn první jezuité – superior P. Jan Nepomuk Cibulka, P. František Xaver Zimmerhackel a laický bratr Jan Houf. Podle dohody s kardinálem Fürstenbergem a jezuitským řádem však zde pobývali pouze v poutním období (od 4. neděle po Velikonocích do 2. neděle říjnové). Podřízeni byli bystřickému faráři.

Při svém příchodu na Hostýn popsal P. Zimmerhackel celý areál takto: Stál tu chrám, před ním sochy sv. Cyrila a Metoděje, kaplanka s jižním ambitem, klášteřík, hospoda, četné krámky, z nichž některé skoro u kostela stály, kaple sv. Jiljí bez pořádné střechy a sešlými zdmi, vedle ní severní ambit, který byl už tak rozpadlý, že strměly kusy zdí jako sloupy vzhůru. První hostýnští jezuité ihned zahájili rozsáhlé stavební úpravy poutního místa, hlavně však kostela. Současně s opravami chrámu bylo zapotřebí opravit i ambity. Kvůli zateplení kamenných prostor nechal P. Cibulka otevřené ambity uzavřít, zastřešit a opatřil je dřevěnými podlahami i stropy, takže v roce 1891 už mohly opět sloužit jako noclehárny.
Tovaryšstvo Ježíšovo přivedlo před první světovou válkou poutní místo k nebývalému rozkvětu.

Obnovenou hostýnskou svatyni slavnostně posvětil 15. srpna 1891 za nemocného olomouckého arcibiskupa kardinála Bedřicha Fürstenberga brněnský biskup František Saleský Bauer. Obrovská účast věřících v den svěcení byla odhadnuta na sto tisíc. Tohoto slavného roku bylo napočítáno přibližně 440 průvodů, které připutovaly na Hostýn.
Na svátek Nanebevzetí Panny Marie v roce 1895 přinesl v krásném starožitném relikviáři olomoucký arcibiskup ThDr. Theodor Kohn ostatky bl. Jana Sarkandra, které po dlouhá léta byly uloženy na oltáři sv. Valentina.
Další mimořádnou událostí na Svatém Hostýně byla návštěva císaře Františka Josefa I., který při příležitosti čtyřdenních manévrů rakousko-uherské armády navštívil naše poutní místo 1. září 1897.

Vlastní chrám má centrální, půdorysně orientovanou dispozici elipsovitého tvaru s osami 40,5 a 30,5 m. Vnitřek chrámu tvoří elipsovitý válec oddělený římsou, sedmi okny a prosvětlenou kopulí. Oválný půdorys chrámové lodě je rozčleněn a rozšířen o prostory vchodů a oltářů.
Střecha kostela je vytvořena mohutnou helmicí, dvě věže postavené kose překrývají jednoduché jehlancové střechy se skosenými hranami. Dominantou průčelí je mozaikový obraz Panny Marie Svatohostýnské z roku 1912 (o ploše 26 metrů čtverečních, složený z 260 tisíc barevných kamínků). Jeho autorem je malíř Viktor Foerster (bratr hudebního skladatele J. B. Foerstra). Nad obrazem je nápis: ZŮSTAŇ MATKOU LIDU SVÉMU. Masivní hlavní vstupní dveře do kostela, zhotovené v roce 1933 v Hradci Králové, jsou ozdobeny šesti bronzovými čtvercovými poli s monogramy IHS a MARIA a čtyřmi reliéfy českých světců (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Ludmila a sv. Hedvika), zhotovené brněnským sochařem Josefem Axmanem (1935).