A picture

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Rozpočet obce

rozpocet

Mobilní verze

mobilní verze webu

GObec mapový portál

gobec mapový portál

Mobilní aplikace

 Logo mobilní aplikacegoogle-play-downloadapp-store-download

Datum a čas

Dnes je úterý, 28. 3. 2017, 23:27:53

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

10. velikonoční výstava - koncert scholy Kelč

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Webkamera

Webkamera - náves

Obec Rouské - náves

Svátek

Svátek má Soňa

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Aktuální počasí

Počasí dnes:

28. 3. 2017

j

Bude většinou jasno až skoro jasno. Denní teploty 16 až 20°C. Noční teploty 5 až 1°C.

Přehrát/Zastavit Další

Překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

 

 MIKROREGION ZÁHORANlogo


Zlatý erb

3. místo - Olomoucký kraj

Cena veřejnosti - Zlatý erb

Navigace

Obsah

Blízké okolí


V okolí obce Rouské se nachází několik zajímavých míst a památek, které si jistě zaslouží zmínku na našich stránkách.


Svatý Hostýn - historie poutního chrámu

Velkolepý chrám se dvěma věžemi z 18. století stojí na místě bývalé malé mariánské kaple. Svou polohou – v nadmořské výšce 718 metrů – je nejvýše položenou sakrálníSvatý Hostýn stavbou na Moravě.
I když základní kámen nového kostela byl položen již v roce 1721, jeho dokončení bylo stále oddalováno neklidnými válečnými poměry. Svoji roli zde sehrály také obtížné podmínky spojené s dopravou stavebního materiálu a samozřejmě také tvrdé povětrnostní podmínky. Stavba v barokním slohu trvala plných 27 let a patrně podle projektu kroměřížského architekta italského původu Ignace Cyraniho z Bolleshausu ji realizoval holešovský stavitel Tomáš Šturm.

Nový chrám Panny Marie Vítězné a jejího Nanebevzetí slavnostně posvětil 28. července 1748 za účasti 30 tisíc lidí olomoucký biskup a nově jmenovaný kardinál Ferdinand Julius hrabě Troyer. Mariánský obraz, pořízený v roce 1655, přenesli do nového poutního chrámu čtyři děkani okolních děkanátů.
Do pravidelného rytmu poutí, procesí a polních prací zasáhl nečekaně 24. září 1769 požár kostela, způsobený bleskem, který svou ničivou silou rozpustil tři ze čtyř zvonů.
Svatý Hostýn Hned po opravě však stihla svatyni pohroma daleko horší: císařský výnos z roku 1784 o zákazu všech poutí a zrušení poutních míst . V důsledku toho byl poutní chrám 4. ledna 1787 zrušen a o měsíc později také odsvěcen holešovským děkanem hrabětem Tadeášem Trauttmansdorffem, pozdějším olomouckým arcibiskupem, za doprovodu domaželického faráře Litera. Kostel byl postupně zbaven veškerého vnitřního zařízení a dokonce i střechy, čímž byl určen k likvidaci.

Poutní tradice a neochvějná víra však byla u lidu velká, a proto se poutníci spontánně vydávali i k zarůstající ruině.
Následovaly nové a zostřené zákazy poutí (1785, 1792). Po napoleonských válkách však už množící se procesí nikdo nezakazoval. V roce 1809 požádala hanácká obec Dubany u Prostějova o úřední povolení na vlastní náklady obnovit chrám a Vodní kapli na Hostýně. Od roku 1840 byly poutě povoleny i úředně. Trvalo dlouho, než se podařilo trosky chrámu restaurovat. O záchranu a opravu hostýnského chrámu se zasloužili především bystřický farář Bernard Reger, rajhradský benediktin Řehoř Wolný a holešovský děkan baron Vincenc Ehrenburg. Finanční dary se začaly postupně shromažďovat již na začátku 19. století. Rozhodujícím impulzem k obnově hostýnského chrámu byla finanční i morální podpora samotného císaře Ferdinanda V.

Jak vypadala ruina zrušeného kostela, se dočítáme v historických záznamech. V roce 1812 rostla na klenbě tráva a stromy, zbořenina se začíná pomalu rozpadat. Přesto však svatyně byla ještě bíle vylíčena, ještě zde stála kazatelna, zděný stůl velkého oltáře, boční oltáře byly však jen zčásti poškozeny, kůr zůstal celý… O dvaadvacet let později však byla situace daleko horší, jak o ní referuje tehdejší kronikář: Hrůza obcházela člověka, když měl do zbořenin vkročit. Na klenbě nebylo ani kouska malty. Okna a dveře vyloupány a odklizeny… V klenbě jsem vypadlou cihlou uviděl oblohu a ty kvádry navenku ještě hojněji vylámané a zeď začernanou od ohňů jako v kovárně. Kde byl hlavní oltář, naznačoval jen velký kámen, vedle něhož vyrůstala na rumech kostela břízka…A právě na těchto troskách byla v polovině 19. století mariánská svatyně na Hostýně obnovena.
Vlastní obnova byla zahájena na jaře 1841 u příležitosti 600. výročí hostýnského zázraku a trvala dlouho, celé půlstoletí. Během krátké doby byl postupně zrestaurován interiér s hlavním oltářem a novou mariánskou sochou, takže již 2. července 1845 mohl rajhradský opat Viktor Šlosar benedikovat opravený chrám. Zájem o obnovené poutní místo projevil sám olomoucký arcibiskup kardinál Bedřich Fürstenberg, který sem dvakrát zavítal (1855, 1878). Hostýn se opět stává cílem nesčetných poutníků. Chyběla však pro ně duchovní správa. Proto od roku 1881 sem o nedělích a v poutním období chodíval sloužit bohoslužby kněz z Bystřice. V tomtéž roce inicioval příborský kaplan P. Antonín Cyril Stojan založení spolku Družstvo svatohostýnské, jehož cílem bylo vybudovat na Hostýně pomocí sbírek klášter pro řeholní kněze. V roce 1885 byl postaven nový řeholní dům, o dva roky později přišli na Hostýn první jezuité – superior P. Jan Nepomuk Cibulka, P. František Xaver Zimmerhackel a laický bratr Jan Houf. Podle dohody s kardinálem Fürstenbergem a jezuitským řádem však zde pobývali pouze v poutním období (od 4. neděle po Velikonocích do 2. neděle říjnové). Podřízeni byli bystřickému faráři.
Při svém příchodu na Hostýn popsal P. Zimmerhackel celý areál takto: Stál tu chrám, před ním sochy sv. Cyrila a Metoděje, kaplanka s jižním ambitem, klášteřík, hospoda, četné krámky, z nichž některé skoro u kostela stály, kaple sv. Jiljí bez pořádné střechy a sešlými zdmi, vedle ní severní ambit, který byl už tak rozpadlý, že strměly kusy zdí jako sloupy vzhůru. První hostýnští jezuité ihned zahájili rozsáhlé stavební úpravy poutního místa, hlavně však kostela. Současně s opravami chrámu bylo zapotřebí opravit i ambity. Kvůli zateplení kamenných prostor nechal P. Cibulka otevřené ambity uzavřít, zastřešit a opatřil je dřevěnými podlahami i stropy, takže v roce 1891 už mohly opět sloužit jako noclehárny.
Tovaryšstvo Ježíšovo přivedlo před první světovou válkou poutní místo k nebývalému rozkvětu.
Obnovenou hostýnskou svatyni slavnostně posvětil 15. srpna 1891 za nemocného olomouckého arcibiskupa kardinála Bedřicha Fürstenberga brněnský biskup František Saleský Bauer. Obrovská účast věřících v den svěcení byla odhadnuta na sto tisíc. Tohoto slavného roku bylo napočítáno přibližně 440 průvodů, které připutovaly na Hostýn.
Na svátek Nanebevzetí Panny Marie v roce 1895 přinesl v krásném starožitném relikviáři olomoucký arcibiskup ThDr. Theodor Kohn ostatky bl. Jana Sarkandra, které po dlouhá léta byly uloženy na oltáři sv. Valentina.

Další mimořádnou událostí na Svatém Hostýně byla návštěva císaře Františka Josefa I., který při příležitosti čtyřdenních manévrů rakousko-uherské armády navštívil naše poutní místo 1. září 1897.
Vlastní chrám má centrální, půdorysně orientovanou dispozici elipsovitého tvaru s osami 40,5 a 30,5 m. Vnitřek chrámu tvoří elipsovitý válec oddělený římsou, sedmi okny a prosvětlenou kopulí. Oválný půdorys chrámové lodě je rozčleněn a rozšířen o prostory vchodů a oltářů.
Střecha kostela je vytvořena mohutnou helmicí, dvě věže postavené kose překrývají jednoduché jehlancové střechy se skosenými hranami. Dominantou průčelí je mozaikový obraz Panny Marie Svatohostýnské z roku 1912 (o ploše 26 metrů čtverečních, složený z 260 tisíc barevných kamínků). Jeho autorem je malíř Viktor Foerster (bratr hudebního skladatele J. B. Foerstra). Nad obrazem je nápis: ZŮSTAŇ MATKOU LIDU SVÉMU. Masivní hlavní vstupní dveře do kostela, zhotovené v roce 1933 v Hradci Králové, jsou ozdobeny šesti bronzovými čtvercovými poli s monogramy IHS a MARIA a čtyřmi reliéfy českých světců (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Ludmila a sv. Hedvika), zhotovené brněnským sochařem Josefem Axmanem (1935).

 

Hranická propast
Hranická Propast
 
Jedná se o nejhlubší propast u nás a dost možná i v okolních státech. Na první pohled však jako hluboká nevypadá - tvoří ji 70 m hluboký suchý jícen a na jeho dně je jezírko. Poněkud bezedné. Hloubku této propasti se totiž dosud nepodařilo zjistit, najít dno se několikrát pokoušeli potápěči, i dálkově ovládaný robot (ten se však se v hloubce 205 m zapletl mezi potopené stromy). Dosud změřená hloubka dosahuje 329,5 m, ale vzhledem k mocnosti zdejších vápenců mohla podle mínění mnoha odborníků dosáhnout hloubky i přes 800m!
 

 

 


Restaurace a penzion Příleský mlýn

  Přílesský mlýn     

 

www.prileskymlyn.cz

 

 


Kelečský poklad (1002-1938) na vrchu Strážném u Kelče

Úzce souvisí s cestou jantarovou.  Tato vedla z Carmunta na Dunaji jižní Moravou k Velehradu, odtud na Malenovice, Holešov, Bystřici pod H., Libosváry, Všechovice, Kelč. Zde se dělila jedna na Němetice, Hustopeče, Jičín, Příbor, Těšín, do Ruska, druhá na Ústí, Černotín, Špičky, Bělotín, Odry, Fulnek, Hradec u Opavy, Opolí, na Kališ do Gdaňska k jantarovým břehům dnešní Litvy.
Mezi lety 1002-1020 projížděl zde obchodník, který v rušných dobách netroufal si cestovati dále,  kameník. se svými penězi, obával se přepadení  a ztráty a proto raději je zakopal do země. Do jamky 60 cm hluboké uložil tuhovanou nádobku, do níž vložil 10 plátěných pytlíčků s 10 druhy stříbrných peněz. Doufal, že se pro ně jednou vrátí. Nestalo se tak a poklad zůstal v zemi až do října 1938.
Tehdy vyorával zde s matkou 14 tiletý  Jan Hradil brambory. Když orali třetí brázdu od kraje, najednou se jim na hlíně objevily lesklé plíšky. Sesbírali je do zástěry a po příjezdu domů omyli, rozložili na stůl, spočítali i zvážili. Obsah nálezu čítal asi 1500 kusů celých i dělených mincí a vážil jen 43,30 dkg.
Poklad v Kelči nezůstal. 10 celých  mincí odkoupilo muzeum v Hranicích za 500 Kčs. Za 213 mincí a 160 ks sekaného stříbra dostal od Faráře Kubíčka jen 360 Kčs. Třetinu nálezu si ponechal, ale pak je většinou rozdal zájemcům, zbytek prodal muzeu v Brně. Část nálezu postoupil farář Kubíček muzeu v Olomouci.
Za kelečský poklad bylo možno v  tehdejších dobách koupit 2 vagóny ovsa nebo vagón černé mouky nebo 50 otroků.

Dům p. Hradila, nálezce kelečského pokladu.



Lázně Teplice nad Bečvou

V současnosti lázně Teplice nad Bečvou představují v České republice svým personálním i přístrojovým vybavením špičkové zařízení, které se specializuje na moderní rehabilitaci klientů s počínajícími srdečně-cévními potížemi s důrazem na prevenci vzniku srdečních a mozkových příhod a klientů po kardiochirurgických a invazivních výkonech.
 

 

Zbrašovské aragonitové jeskyně

Národní kulturní památka Zbrašovské aragonitové jeskyně (ZAJ) byla vyhlášena v roce 2003 na celkové rozloze 7,74 ha. Předmětem ochrany je reprezentativní úsek hydrotermálního krasového území, ležící na levém břehu řeky Bečvy s jeskynním systémem ZAJ, povrchovými a podzemními krasovými jevy včetně jeskynních výplní, zdrojnicemi minerálních vod, hlubinnými vývěry oxidu uhličitého a přírodními společenstvy na povrchu i v podzemí.

Povrch chráněného území je z větší části kryt lesním porostem s přírodě blízkou skladbou dřevin. Na stanovišti lipodubových bučin a lipových javořin roste smíšený les tvořený převážně bukem lesním (Fagus sylvatica), dubem zimním (Quercus petraea), habrem obecným (Carpinus betulus), javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), ale i smrkem ztepilým (Picea abies), jedlí bělokorou (Abies alba) a dalším dřevinami. Celkově zde bylo zjištěno přes 220 druhů vyšších rostlin včetně řady chráněných a významných jako např. osladič přehlížený (Polypodiuum interjectum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), kruštík širolistý (Epipactis helleborine) a sveřep větevnatý (Bromus ramosus).

Zdejší specifické prostředí vytváří vhodné podmínky pro existenci řady významných a ohrožených druhů  živočichů. ZAJ nejsou kvůli celoročně vysoké teplotě zimovištěm letounů (Chiroptera), ale příležitostně se tu vyskytuje vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) nebo n. večerní (Eptesicus serotinus). Z dalších zvláště chráněných druhů tu žijí např. slepýš křehký (Anguis fargilis), ještěrka obecná (Lacerta agilis), plch velký (Glis glis), krahujec obecný (Accipiter nisus) či lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Z více skupin bezobratlých, které zde byly zkoumány, patří k nejzajímavějším mnohonožky (Diplopoda), zejména druhy Brachychaeteuma bradae a Geoglomeris subterannea  jejichž výskyt byl prvně v ČR prokázán právě na této lokalitě.

Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi hydrotermálního původu v ČR. Tvoří je složitý komplex chodeb, dómů, komínů a puklin v několika výškových úrovních, v současné době (2008) je objeveno a zmapováno celkem 1240 m s výškovým rozpětím (denivelací) 55 m. Jedná se o největší dosud známý jeskynní systém Hranického krasu, jehož poloha na rozhraní dvou evropských geomorfologických celků - Českého masivu a Západních Karpat - předznamenala také jeho naprosto mimořádný geologický vývoj. V nejmladší fázi se totiž na  zkrasovění zdejších devonských vápenců kromě běžných meteorických vod podílely také vydatné prameny teplých minerálek, vystupující z velkých hloubek podél geologických zlomů. Tak vznikly jeskyně s unikátními sekundárními výplněmi a mikroklimatem, nemající v Evropě obdoby. Kromě klasické kalcitové výzdoby nalezneme v jeskyních minerál aragonit, vzácnou kosočtverečnou modifikaci uhličitanu vápenatého (CaCO3), krystalizující zde v teplém vzdušném prostředí. Naproti tomu pod hladinou minerálních jezer vznikaly sintrové povlaky stěn připomínající „koblihy“, které jsou na průřezu nápadně páskované. Světovou raritou jsou však především raftové (dříve gejzírové) stalagmity, vznikající na dně jezer jako akumulace sesypaných sintrových kůrčiček plovoucích dříve na hladině.

Specifické mikroklima ZAJ charakterizují jednak vysoká teplota ovzduší v jeskyních (14 – 16 °C) a dále výskyt prostor trvale zaplněných plynem oxidem uhličitým (CO2). Uvolňuje se z podzemních jezer kyselky a udržuje se nad jejich hladinou jako souvislý, několik metrů mocný plynový polštář. Vzhledem k tomu, že je asi 1,5x těžší než vzduch, zůstává nahromaděn v nejnižších partiích v tzv. „plynových jezerech“.

Pojmenování Zbrašovské pochází od názvu obce Zbrašova, na jehož katastru byly jeskyně na přelomu roku 1912-13 objeveny bratry Josefem a Čeňkem Chromých, dnes náleží správnímu obvodu obce Teplice nad Bečvou. Jeskyně byly zpřístupněny pro veřejnost r. 1926. V letech 2003-05 prošla celkovou rekonstrukcí návštěvní trasa, která byla propojena raženou spojovací štolou do jednosměrného okruhu a stavebně upravena na špičkové technické úrovni. Návštěvní okruh je dlouhý 375 m a jeho prohlídka trvá 50 minut.

 

Hrad Helštýn

Původně nevelký hrádek bez věží založil po roce 1306 loupeživý rytíř Friduš z Linavy. Již po několika letech mu král Jan Lucemburský hrádek odebral. Páni z Kravař a ze Sovince do konce století Helfštýn podstatně rozšířili. Dalšími přístavbami a především mohutným opevněním opatřil hrad Vilém z Pernštejna a jeho syn Jan. O účinnosti obranného zabezpečení se při marném obléhání přesvědčili roku 1468 Uhři a v době třicetileté války Švédové. Na konci 18. století byl Helfštýn opuštěn, ale již od poloviny 19. století se projevují tendence k jeho záchraně. Z kulturních akcí, pořádaných každoročně na hradě, získalo mezinárodní věhlas setkání uměleckých kovářů. Mnohá jejich díla jsou na hradě trvale vystavena.